..................................................................................................................................................

Pamatuji si, jako by to bylo včera, co se na herním trhu objevila nová adrenalinová hra. Šlo o závodní honičku, kde se jedno nablýskané Ferrari předhání s vyleštěným BMW a v patách jim je superrychlé Porsche. To se liší akorát tím, že má na střeše majáčky a houká. No ale když pominu zamyšlení se do atmosféry nadzvukových honiček, tak co mi zůstane z technického hlediska? No, určitě to bude výborná grafika, silný zvuk našlapaných motorů a samozřejmě hudba, která vám nedovolí nic jiného než tlačit pravou nohou k podlaze.

Opravdu, ať už všechny díly přinášely různé názory hráčů, tak u žádného se snad nedalo říci, že by neměl skvělou grafiku, nebo našlapanou hudbu. Ovšem, je také pravda, že pokud vám doma nestála pořádně nadupaná mašina, tak jste z té grafiky a hudby moc neměli. Ovšem ten, kdo viděl Need for Speed v nejlepších detailech, mohl jen protáhnout čelist a koukat (nebo slintat, jak chcete). Ten, kdo vlastnil dostačující hardware, včetně volantu s pedály, byl king!

Hlavní věc, kterou byl znám každý díl NFS, byl fakt, že dokázal upoutat nejen milovníky automobilových simulátorů, ale téměř každého hráče, který někdy na vlastní oči viděl auto. To se většinou závodním hrám nedaří. U NFS bylo také poznat, že hru vyvíjeli nejen výborní programátoři, ale lidé, kteří automobilům a vůbec rychlé jízdě rozumí a vyžívají se vní. Každá z her měla velkou nabídku všemožných nastavení, abyste si mohli auto přizpůsobit svému obrazu a to barvou počínaje a snad vzorkem gum konče. Ale nechme všeobecného tlachání a pojďme se podívat na jednotlivé díly.

První díl se nejdříve objevil na tehdejším 3DO, tuším v roce 1995 a hned se jeho majitelé nakazili nákupní horečkou. Ten, kdo měl 3DO, ten musel mít NFS a ten, kdo 3DO neměl, si ho běžel koupit, aby mohl mít Need for Speed. Hra se na tehdejší dobu projevovala výborným videem coby intro a dokonalé grafice ve hře.

Trvalo docela dlouho, než se hra objevila na PC CD-ROM, konkrétně se jednalo o rok 1996. Navíc na PC byla hra poměrně náročná na hardware, ale jako odměnu přinášela spoustu nových možností oproti 3DO. Nakonec se NFS : Road and Track objevilo i na PSX, ale tam se ukázala už jen jako průměr, protože PSX nevlastnil výhody 3DO, nebo PC. Například ovládání na 3DO řešil joypad, s kterým jste mohli lehounce zatočit. U PC to vyřešil analogový joystick. U PSX to ale neřešilo nic. Je pravda, že pohledově byla právě verze PSX nejvychytanější. Pořád jste měli pocit, že zrychlujete, oproti 3DO, kde 60km/h vypadalo stejně jako 160 km/h. Tím, že hra byla nadprůměrem snad ani říkat nemusím. Právě díky prvnímu dílu se NFS zapsalo do podvědomí hráčů na celém světě.

První díl měl velký úspěch, protože byl dokonalý, zvlášť když jste vlastnili i datadisk. Proto netrvalo dlouho a na světě se objevil díl druhý. Ovšem zde se už takový „boom“ nekonal. Když bylo v jedničce na některých konzolích skoro nemožné zatočit, tak výrobci usnadnili řízení. Ovšem někde až moc a tak hra ztrácela na realitě jízdy.

Druhý díl nebyl úplný propadák. Přinesl i některé novinky, jako třeba úpravu vozu pro své potřeby - od seřízení brzd až po barvu. Co ovšem chybělo snad každému, byly tratě. V Need for Speed II totiž nebyli žádné tratě, ale pouze okruhy. Druhý díl byl tedy přijat s velkým očekáváním, ale sklidil jen chabý potlesk. Dost možná, že za to mohlo i vypuštění módu, kdy vás po silnici naháněli policejní jednotky. Jako náhradu hráč mohl přijmout tzv. „Split – screen“. Nový mód, kde jste si mohli zahrát se svým kamarádem na jednom počítači při rozdělení obrazovky. Velmi zábavné.

Každý, komu se hra dostala do ruky, asi neočekával, že na výběr budou nějaké šunky. V tomto směru NFS II uspělo. Ostatně můžete si sami posoudit Velorex a Jaguar XJ 220. To, co se na druhém dílu cenilo, byly výborné filmečky ke každému autu, zvláště pak k nejlepšímu stroji ze hry - McLaren F1 (při zrychlení z 0 na 100 km/h za 3.2 sec se nedivím tomu F1 v názvu). Ovšem milovníci rychlých aut si přišli na své i v již zmíněném Jaguaru XJ 220, Lotusu GT1, nebo Ferrari F50. Druhý díl také vsadil na méně známá auta a na tzv. „budoucí draky silnic“, jako třeba Ford GT90. Slovním spojením "méně známá auta" nechci říct, že Jaguar je neznámé auto, ale myslím tím, že v NFS II jsou auta, které asi horko těžko potkáte na D1 z Prahy do Brna.

Co se opět konzolové verze týče, NFS II tam dopadlo ještě hůř, než na PC. Na PSX se tvůrci snažili zachovat rychlou jízdu, ale nemuseli to dělat na úkor grafiky, která dopadla velmi kostrbatě a téměř bez detailů.

Stejně jako první díl, i díl druhý se dočkal svého datadisku. Když pomineme navíc nějaké to auto a nějakou tu trať (pouze jedna navíc - Last Resort), tak hlavní novinka datadisku byla podpora 3D akcelerátorů. Pravda je, že hra, kde jde hlavně (mimo jiné) o grafiku, by měla tuto podporu mít. Ovšem kdo nic takového v té době nevlastnil, tak měl smůlu a kupovat disk pro něj nemělo moc cenu.

Když mluvíme o těch autech, tak se musím zmínit, o „nějakém tom autu“. Mě osobně zaujal Ford Indigo, Mustang Mach III a Nazca C2. Hráč se ale stejně policejních aut a vůbec pronásledování nedočkal. NFS 2 bylo prostě odsouzeno na jízdu bez policie. Ani ovládání nebylo nijak předěláno a tak se druhý díl zapsal spíše jako arkáda, než závodní simulátor. Je pravda, že mě velmi bavilo přeskakovat jiná auta (stačil malý kopeček a za ním jedoucí soupeř), ale to hru na vrchol rozhodně nedostalo.

Asi největší radost zažraným fanouškům udělal návrat reálnosti do řízení strojů. Mohli jste opět projíždět zatáčky kontrolovaným smykem (což u NFS 2 nehrozilo). Vůbec třetí díl se opět blížil simulaci závodů a zanechával za sebou vizi arkádové honičky, jako tomu bylo u druhého dílu.

Garáž se ve třetím dílu poměrně dost rozrostla a celkem jste se mohli prohánět ve 12 našlapaných mašinách, z toho Corvette C5 a Diablo SV byly coby policejní auta. Nicméně aby jste jim mohli ujet, tak vás autoři obdarovali nabídkou, která obsahovala takové libůstky, jako Ferrari 355 F1 Spider, Jaguar XK8, nebo Mercedes CLK-GTR.

Abyste se měli také kde prohánět, tak vám hra nabídla celkem devět tratí a mohli jste si vybrat, zda chcete trochu sněhu (The Summit) nebo radši pořádně horký asfalt (Lost Canyons). Aby toho nebylo málo, tak všechny tratě si bylo možno zrcadlově otočit, jinými slovy prostě zaměnit start a cíl a vlastně jet obráceným směrem, takže zábava vydržela. Když už jste se opravdu na tratě a auta nemohli dívat (to tak možná dnes, po 4 letech :-)), stačilo si nějaké tratě, nebo i vozy stáhnout z internetu. EA začalo pravidelně přidávat na své stránky download nových aut a tratí a netrvalo dlouho, mohli jste stahovat pomalu všude. Atmosféru přidávalo počasí a opravdu bylo poznat, když foukal vítr, či sněžilo.

Hot Pursuit je kromě názvu známý mód z prvního dílu, kdy vám není jen tak beztrestně dovoleno prohánět se po cestách v šílené rychlosti. Když jste chvilku zkoušeli, kde je pod plynovým pedálem podlaha, rozsvítilo se za vámi modré světlo a začala výt houkačka. Když jste byli dobří, tak jste policistům ujeli, ale když ne, tak vás prostě přizdili na bok a… dali vám pokutu! Teprve až při druhém porušení předpisů vás přimáčkli na kapotu a dostali jste klepeta. Faktem je, že v dílu prvním jste mohli dostat pokutu i 3x, ale tam se to ještě bralo. Co ovšem bylo rozhodně pro „nýdy“ plus, možnost zahrát si i za policii! Určitě to bylo výborné okořenění staré tradice, která ve druhém dílu chyběla. Ohledně hardwarové náročnosti na tom NFS : HP bylo dost bledě. Ne každý totiž v roce 1998 vlastnil Pentium 200 MHz a 32 MB RAM. Pokud jste ale mezi ty šťastlivce patřili, tak jste opět měli vyhráno. EA vydala třetí díl již se softwarovou 3D podporou, a tak jste si mohli užívat výborné grafiky dosyta.

Auta se rozrostla na výborných 22, a tak si mohl vybrat už skutečně každý. Králem na trůnu tak velké garáže byl nádherný McLaren F1 GTR. Ohledně aut se zlepšili interiéry, které přešly do 3D, ale hlavně auta se ničila při každém nárazu, takže pokud jste byli zvyklí, že vám zatáčku pomohlo vybrat svodidlo, tak v NFS IV jste už moc daleko nedojeli. Nejenže se projevoval náraz na havarované části vozu, ale podle toho se také měnily jízdní vlastnosti. Pokud jste tedy silnici navštívili jen občas, tak se nedalo příliš počítat s chytlavostí pneumatik k povrchu. Co se tratí týče, tak nebyly o nic ochuzené a bylo jich požehnaných 19. Tudíž než jste si je projezdili nazpaměť, měli jste místo hlavy volant :-).

Objevil se i mód kariéry, který doposud chyběl. Princip je založen na obchodu. Pro začátek si koupíte něco na čtyřech kolech a když vyhráváte, získáváte peníze a kupujete lepší a lepší auta. Dalo by se vlastně říci, že to je NFS III s přidanými tratěmi a novým výborným módem.

Za velký skok považuji další hru z řady NFS, a to Motor City Onine. Úmyslně jsem ho vyřadil z linie ostatních bratříčků, protože nejde o klasickou hru. Jak jistě všichni víte, tak se postupně objevují on-line hry a jsou čím dál více oblíbenější. Umělá inteligence u policisty (v NFS!!!) je velká asi jako u řidiče (počítače) v Destruction derby. Čili jeho jediným úmyslem je rozkřápnout vaše autíčko. Ovšem pokud jste on-line (a něčím lepším než je dial-up), tak si můžete zahrát proti skutečným protivníkům. To už je tvrdší oříšek, a tak jako u mnoha jiných her vznikají soutěže a světové žebříčky hráčů.

Na úplný závěr bych chtěl proklít našeho šéfredaktora za to, že mi dal za úkol vytvořit tento článek. Původně jsem počítal s tím, že bude stačit mé „herní stáří“, ale když jsem mu předal verzi s rozepsanými třemi díly, tak mě zpr….l, že takhle to nechce a že to musí být podrobné, ať si dám záležet. Strávil jsem tedy několik nocí stahováním NFS z internetu (přes dial-up!!!) a několik dní vykrádáním peněženek na Smíchově, abych si mohl zakoupit aspoň nějaké díly. Když jsem tak provedl, stal se ze mě závislý člověk na rychlé jízdě, nablýskané karoserii a vůni pálených gum. Ať se ten člověk smaží v pekle…

P.S: Jak dlouho myslíte, že se stahuje 300 MB při rychlosti 7,24 kB/sec. !?

..................................................................................................................................................